• Aké sú výhody a naopak aké sú limity blogu voči klasickej žurnalistike?

Bloggerovi nikdo nemluví do toho, kdy, jak, o čem a jak často má psát. Může hodit za hlavu všechny uzávěrky a psát, kdy se mu zrovna chce. Nemusí se limitovat žádným „redakčním územ“, může psát, „jak mu zobák narost“. Text tak může díky tomu být méně svázaný a více uvolněný.

Jenže všechny tyto výhody jsou zrovna tak i nevýhody. Nikdo vás neupozorní, že jste napsali nesmysl, leda až v komentářích u vydaného článku, a to už je tak trochu pozdě. Nemáte žádné zázemí, nemluvě o platu. A pokud svůj blog berete opravdu vážně, tak je to práce bez dovolené, protože vás nikdo nezastoupí.

Z pohledu čtenáře je tu problém věrohodnosti. Média postihla poslední dobou řada skandálů, ale přesto má čtenář jakousi - snad opodstatněnou - představu, že jeho deník má tradici, která zavazuje. Že se v něm informace ověřují, autoři nejsou s tématem článku ve střetu zájmů atd. Blogy mohou být silně netransparentní. Pokud známe bloggerovu identitu, pak třeba nemusíme znát všechny okolnosti, předsudky atd.

• Sú blogy skutočnou konkurenciou pre klasickú žurnalistiku? Do akej miery?

Nejsou konkurencí, ale jsou projevem radikální změny ve vztahu novinář x čtenář. Média měla do značné míry monopol na informace a zpětná vazba byla velmi slabá. Nyní se díky amaterizaci médií (čehož jsou blogy vedle wikipedie a dalších fenoménů součástí) role vyrovnávají. Čtenáři se zapojili do konverzace, jsou součástí hry. Do té míry jsou blogy konkurencí médiím - sebraly jim výsadní postavení. Blogy jakožto amatérské počiny mají v součtu větší čtenářstvo než jakékoli médium. Nicméně komerčně to média nijak neohrožuje. Ostatně nic jim nebrání, aby se nástroje sama chopila. Řada médií od SME po iDNES to dělá a hostuje čtenářské blogy. Blogy jejich čtenářů se stávají ideálním doplněním jejich „klasické“ žurnalistiky a z konkurenčního vztahu je najednou vztah partnerský.

• Nemajú blogy v porovnaní s klasickou žurnalistikou isté komparatívne (ne)výhody? (napr. čo sa týka formálnych pravidiel, etických noriem písania a pod.)

Mají a nemají. Blogy samozřejmě mohou být velmi zneužitelné a mohou být ideálním nástrojem propagandy. Spousta bloggerů si neověřuje informace, neřeší etické problémy (jako třeba odkazování na videa s vraždami vojáků v Iráku), neinformuje své čtenáře o důležitých okolnostech. Například slavný blogger Michael Arrington investuje do některých firem, o kterých píše, a i když o tom čtenáře vždy informuje, z hlediska klasické novinářské etiky je to nepředstavitelné.

To všechno je pravda, nicméně tyto problémy lze potlačit tím, že o nich víme, že je očekáváme. Mediální výchova a zdravá skepse k informacím může tyto porodní problémy amaterizace utlumit. A koneckonců, média na tom často nemusejí být o mnoho lépe. Stačí si vzpomenout na kauzu reportéra Jaysona Blaira, který publikoval smyšlené články v NY Times, snad nejprestižnějším médiu vůbec.

• Neplatí v prípade blogov konštatovanie, že kvantita ide na úkor kvality?

Platí, ale paradoxně v tom nevidím velký problém. Pokud existuje sto milionů blogu, tak je jasné, že ohromné množství z nich bude plné balastu a jiné budou zajímavé jen pro pár nejblizších. Což ničemu nevadí: internet je prostor neomezený a každý dostane prostor. Důležité je, aby fungovaly nějaké filtry, které nám pomohou nalézat ty blogy, které jsou kvalitní. Vzniká nový ekosystém, který pomáhá ukázat na to, co je zajímavé. Svou roli zde hrají vyhledavače, specializované vyhledavače pro blogy, agregátory blogů, blogy samotné a odkazy v nich, ceny jako je Novinarska cena a pak věřím, že důležitá role je zde právě pro novináře. Novinář totiž sice ztratil výlučné postavení v tvorbě zpráv, ale o to důležitější je a bude jeho nová role: role jakéhosi filtru a modérátora debaty.

• Sú blogy naozaj občianskou žurnalistikou alebo sú viac vecou marketingu? (firemné blogy, blogy politikov, výberové blogy, tematicky ladené blogy a pod.)

Jakýkoli nový trend se velmi rychle stane terčem zájmu marketingu a nevyhnulo se to ani blogům, takže se opravdu objevila řada firemních blogů a blogů politiků, které hrají na módní strunu a snaží se z toho vytěžit co největší publicitu. Jenže to nemůže vydržet dlouho. Firemní blog, který nebude upřímný a zajímavý, nezíská čtenáře. Lidé jsou na to citliví. Nejúspěšnější firemní blogy jsou hodně otevřené a nejsou to jen nosiče tiskových zpráv. Blog politika samozřejmě může sloužit i jako hlásná trouba a jako samolepka na politikův populismus. Nutno dodat: tak jako v jiných médiích... Každé médium se dá nějak zneužívat. Ochranou je jen skepse a mediální výchova.

• Prečo sa aj tradičné médiá vydávajú cestou vytvorenia a podpory vlastnej blogovej platformy? Aké výhody a nevýhody im z toho vyplývajú?

Médium může z blogů svých čtenářů získat strašně moc: získá kvalitní texty, „zpravodaje“ z oblastí, kde médium samo žádného přispěvatele dříve nemělo, lépe pozná čtenáře, může se dostat do důležité role moderátora veřejné debaty a také zůstane nadále relevantní. Nevýhod je o poznání méně. Hlavní je, že musí být připraveno na větší dávku kritiky - a to na svém vlastním webu - než bylo doposud zvyklé. Čtenáři, kteří blogují na webu média XY, tak dělají s velkou pravděpodobností proto, že k němu něco cítí. A pokud se jim něco znelíbí, hlasitě to dají najevo. Občas se tak mohou obrátit proti svému médiu. Je důležité, aby s tím médium počítalo a aby bylo co nejotevřenější a se svými čtenáři diskutovalo. Musí svým čtenářům začít mnohem víc naslouchat. Vznikla tak nová profese komunitního editora, který má takové věci nastarosti.

• Do akej miery môžu byť blogy v budúcnosti výlučne komerčnou záležitosťou? Aká je budúca perspektíva blogovania ako takého? Nebudú blogy úplne pohltené tradičnými médiami?

Vždycky se najde mnoho autorů, kteří budou chtít blogovat „na svém“. Další lidé budou chtít blogovat anonymně, což jim většina médií neumožňuje a snad neumožní ani v budoucnu. A zrovna tak teenageři asi budou blogovat na serverech, které se na ně zaměřují. Takže média všechno určitě "nespolknou".

Běžné blogy nebudou asi nikdy výrazně komerční záležitostí. Každý si může dát na svůj blog snadno nějakou reklamu, ale jen mizivé procento si tak vydělá nějaké zajímavé peníze. Ostatně to je jedna z věcí, kde očekávám změnu. Bloggeři u médií jsou, přijde mi, málo odměněni. Očekávám, že v budoucnu budou bloggeři dostávat podíl ze zisku z reklamy na svém blogu. Jisté změny přinese rozvoj techniky - bloggeři budou moci snadno publikovat z mobilu (ať už napíšou smsku, natočí video nebo namluví komentář), ale jinak myslím, že blogy v jádru musí zůstat tím, čím jsou: prostými internetovými zápisníky autora.

• Myslíte si, že podobne ako sa klasický blog prepojil s printovými médiami, môže sa v blízkej budúcnosti videoblogging prepojiť s televíziou?

Televize určitě po videoblozích skočí, nic jiného jim nezbude. Ovšem budou tu mít silnou konkurenci. Nacházíme se v době silné konvergence médií. Weby deníků budují své audio a video sekce, internet se stává pravým multi-mediálním místem. Klidně se může stát, že dříve než se rozkoukají televize, naučí se s videoblogy pracovat jiná média, třeba tištěná. Na internetu si konkuruje každý s každým.

Adam Javůrek je porotcom súťaže Novinárska cena 2007, ktorú organizuje Nadácia otvorenej spoločnosti