Většina Čechů, kteří projevují alespoň elementární zájem o dění v EU a určitou znalost této problematiky, si může vydechnout. Miloše Kužvarta nahradí ve stávající Evropské komisi s největší pravděpodobností bývalý vyjednavač a současný velvyslanec ČR při EU Pavel Telička. Jeho zkušenosti a schopnosti jsou pro momentální výkon této funkce více než dostatečnou kvalifikací. Zpochybňována může být pouze jeho politická zkušenost. Nikdy nepůsobil ve volené funkci a nemá zázemí v žádné politické straně. Sice si lze jen obtížně představit, že by zůstal v čele vyjednávacího týmu prakticky po celé negociační období, kdyby postrádal smysl pro politiku. Přesto je dobré zamyslet se nad tím, zda je vhodné a výhodné, aby v Komisi působil špičkový kariérní diplomat. Tato otázka bude na pořadu dne spíše až při tvorbě nové Komise, která má začít působit od listopadu 2004. Její řešení by se mělo do značné míry odvíjet od pohledu české vlády na roli této instituce v integračním procesu a samozřejmě od celkové politické situace v EU.

Květnové rozšíření by pro Evropskou komisi mohlo být příležitostí v institucionální struktuře “získat”. Bude se dále vyvíjet směrem k “world class civil service”, jak uvedl její současný předseda Romano Prodi v projevu na Insitut d´Etudes Politiques v Paříži v květnu 2001 nebo bude posilovat svůj politický vliv. Jinými slovy, má tato instituce hrát roli katalyzátoru nebo motoru procesu evropské integrace? Z těchto důvodů může být nadcházející funkční období nové Komise velmi významnou etapou. Důležitá bude také konečná podoba reformy evropských institucí a její implikace - například budoucí velikost Komise a dopady nového uspořádání na její vliv.

Není žádným tajemstvím, že současný předseda Komise Romano Prodi není příliš dobrý ve vytváření přátelských vazeb s předsedy vlád a s prezidenty členských států EU. Nejedná se přitom o problém několika posledních měsíců, kdy došlo ke krachu IGC a vyhrocení situace kolem Paktu stability. Známé jsou například jeho rozpory s kancléřem Gerhardem Schröederem z podzimu 2002, kdy německý kancléř dokonce Komisi bezprecedentě obvinil z protiněmeckého zaměření. Zvykem donedávna také nebylo, aby komisaři a komisařky opouštěli Komisi kvůli aspiracím na domácí politické scéně s tím, že se v případě neúspěchu mohou do Komise zase vrátit. Komisařka Diamatopoulou i jasná prohlášení předsedy Prodiho o tom, že v létě mizí dělat politiku do rodné Itálie svědčí o tom, že zdání apolitičnosti této instituce přestává být udržováno už i navenek. Politika hraje v této nadnárodní institutci stále důležitější roli.

Složení nové Komise závisí na vůli členských států. Jsme svědky probíhající diskuse o vhodném kandidátovi na předsednický post. Velká Británie například preferuje “exekutora” rozhodnutí členských zemí. Je jasné, že nový předseda musí být schopný spolupracovat s vládami členských zemí, jinak bude Komise slabá. Vylučují se ale technokratické kvality a schopnost dosáhnout konsenzu s politickou vizí? Potřebuje Unie takovou osobnost? Vzhledem k tendencím k vícerychlostní Evropě, které jsou po neúspěchu jednání Mezivládní konference a obav některých zemí z dopadů květnového rozšíření patrné, by silná Komise měla být v zájmu většiny členských zemí, především těch nových a menších.

Jacques Delors v nedávném rozhovoru citovaném v týdeník The Economist uvedl: “nacházíme se v rozhodujícím bodu obratu. Unie musí najít realistický způsob jak po rozšíření fungovat. Jinak se tři, čtyři nebo pět velkých států rozhodne stáhnout své karty ze stolu a hrát samy za sebe. To by byl konec snů otců Evropy.” Delors připouští až padesátiprocentní pravděpodobnost, že EU v důsledku rozšíření zkolabuje. Řešením je podle jeho názoru umožnit některým členským zemím pokročit v integračním procesu dále. To by ale znamenalo další defavorizaci nových zemí, které na takové kroky nejsou připraveny. Zájmem ČR by měl být společný postup v další integraci. K tomu je alespoň z české perspektivy potřeba silná Komise s politickou vizí.

Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránke Integrace.cz.